Náš chov Kentucky Mountain Saddle Horse


  První dva koně plemene Kentucky Mountain Saddle Horse  jsme si pořídili na podzim roku 2011. Byli to mladí černí hřebci Harley a Amigo. Krátce na to nás tito koně natolik ohromili, že jsme se rozhodli začít se věnovat jejich chovu.V současnosti  je ten náš  jedním ze dvou chovů KMSH, existujících v Čechách a zároveň jsme jedinými Čechy,chovajícími toto plemeno. Druhý chov naleznete na Šumavě u paní Anji Brands. Sestavit chov nepříbuzných koní, když je jich v celé Evropě kolem 500, je vskutku  tvrdý oříšek, nicméně když se chce, všechno jde, jen to vyžaduje hodně trpělivosti .Náš chov se skládá ze dvou nepříbuzných hřebců, z nichž jeden je vraník Bohemian Harley a druhý Bohemian Casey, vzácného zbarvení silver buckskin a sedmi klisen rozmanitých barev. Všichni naši koně jsou registrovaní u americké asociace Kentucky Mountain Saddle Horse Asociation nebo Spotted Mountain Horse asociation. Všichni  mají čtyřdobý mimochod a někteří jsou nositelé tzv. "silver dapple" genu, který způsobuje  zbarvení, specifická pro toto plemeno koní. Všichni naši chovní  koně jsou první, případně druhou  generací, narozenou v Evropě a jejich rodiče, nebo prarodiče pochází z USA, až na klisny Acadiana´s Cream & Mocha a Vergeland Big Jetta, které se  narodily v USA a byly odtud  dovezeny do Čech. Za pomoc se začátkem chovu těchto úžasných koní musíme poděkovat chovatelce z Belgie, paní Anje Brands a americkým Acadiana Stables.


                                                                              Naši chovní koně
 
Bohemian Harley 

    Harley je jedním ze čtyř certifikovaných plemenných  hřebců  Kentucky Mountain Saddle Horse, které lze nalézt na území ČR. Na jeho uchovnění na základě perfektního exteriéru a předvedení předpisového mimochodu pod sedlem jsme hrdí, protože vedle klisny Goldie je vůbec prvním uchovněným KMSH, kterého vycvičili čeští majitelé bez předchozí zkušenosti s mimochodníky. Otcem Harleye je  první plemeník KMSH v Čechách, vraník ATF  Capitan Midnight , majitelky Anji Brands. Harley je dobrým příkladem svého plemene, neboť má  čtyřdobý mimochod , je mírný a velmi snadno ovladatelný, ale přitom pracovitý a chápavý. Ačkoli je hřebec, je zcela bezpečný i pro malé děti a začínající jezdce. Na našem ranči působí nejen jako plemeník, ale také se stará o prezentaci KMSH, stále pracujeme na jeho výcviku. Jeho úkolem je účastnit se závodů, výstav, show a jiných akcí. Vychutnat si nevšední  
zážitek jízdy na tomto  hřebci může jak
zkušený jezdec, tak začátečník.


 Nabízíme připouštění tímto certifikovaným hřebcem.













 

 


                        Bohemian Casey

Casey je náš druhý plemenný hřebec KMSH, narozený v roce 2014 po matce Sunshine Lady a otci Flegg´s Moon River. Je ojedinělého zbarvení "silver buckskin" a pro chovy v Č.R. představuje "novou krev", protože nepochází z linie hřebce  ATF Captain Midnight. Casey zdědil po svém otci Riverovi úžasně milou povahu a robustní stavbu těla. Společně se svou poloviční sestrou Misty River, kterou taktéž najdete na našem ranči, je jedním ze dvou  jediných potomků vynikajícího perlino hřebce Rivera, který již v chovu KMSH není, protože byl vykastrován.


 


                   Henry´s Golden Secret

    Říkáme ji "Goldie" a je to naše první klisna.Také patří k americkým mimochodníkům - Tennessee Walking Horse , které  v ČR zatím zastupují jen tři exempláři. TWH  klisna smí figurovat v chovu KMSH, pokud jí je udělena certifikace od KMSHA.Podmínky této certifikace klisna Goldie splnila a proto má dvojí registraci - U TWHA ( Tennessee Walking Horse Association) a zároveň je evidována jako "appaendix mare" u KMSHA. Má  vzácné zbarvení "golden champagne". Goldie byla obsednuta v březnu 2013 a již v září 2013 se úspěšně zúčastnila výstavy koní v Lysé nad Labem (Kůň 2013) kde byla předvedena, poprvé v historii této výstavy, s dalšími dvěma mimochodníky KMSH. Tato příjemně temperamentní kobylka se svižným mimochodem je vhodná pro velmi jemného  a a citlivého  jezdce. Je mírná a vnímavá a je oblíbenou atrakcí pro děvčátka, která si potrpí na pohádky o princeznách  na koních...

 

















 

  

           Acadiana´s Cream & Mocha


    Mocha je špičková chovná klisna Kentucky Mountain Saddle Horse, která do Čech přicestovala  z USA z chovu Acadiana Stables.  Spolu s  Goldie se zúčastnila výstavy v Lysé nad Labem- kůň 2013, kde byli poprvé v historii ČR předvedeni mimochodníci. Její barva je pro toto plemeno typická a nazývá se "silver black" neboli stříbrný vraník- srst je tmavě čokoládová a hříva a ocas světlé. Mocha je citlivý, nesmírně  pracovitý kůň s  rychlým mimochodem. Je hodná, ale dost temperamentní ,vhodná pro zkušenějšího jezdce.


 

 

 

 




 








 
Acadiana´s Desert Rose

    Rose je  naše třetí chovná klisna KMSH a je to dcera Mochy a taktéž pochází z chovu amerických Acadiana Stables. Je to dobře stavěná a nesmírně chytrá  kobylka. Do jejích pěti let se na ni nejezdilo, ale vše se naučila velice rychle a ráda.Je zajímavého a žádaného zbarvení "red chocolate". Rose je  nadšená pro učení různých kousků a zdolávání trailových překážek. Jízdu na Rose zvládne spíše zkušenější, citlivý jezdec.Má  perfektní  a rychlý mimochod. Rose je vynikající matka a všichni její potomci jsou bezchybní představitelé plemene.
 

                                                              K. Ginger


Ginger je chovná  klisna, pocházející z Belgie, její zbarvení je "black overo" . Plemeno KMSH v povoleném standartu nemá skvrnité zbarvení a proto jsou skvrnití jedinci registrování v dceřínné asociaci Spotted Mountain Horse Asociation- SMHA. Tito koně jsou velmi vzácní. Ginger  je vyššího vzrůstu a může se pochlubit dlouhou hřívou. Ginger jsme zakoupili tříletou, bez předešlého výcviku. Je to velmi citlivá a inteligentní klisna a její výcvik byl pro nás  radost. V září 2015 byla předvedena na výstavě Kůň 2015 v Lysé nad Labem .

  
Pilgrim´s Misty River

    Mysty  je KMSH klisnička a  narodila se  v létě 2014 u nás na ranči. Jejím otcem je   hřebec Flegg´s  Moon  River barvy perlino , pocházející z Anglie a její matkou je Acadiana´s Cream and Mocha, dovezená do ČR z USA. Klisnička je zajímavého zbarvení "silver buckskin" , neboli stříbrná plavka . Ponecháváme si ji pro náš chov. Vlastníme také jejího polovičního bratra Caseyho, téhož zbarvení. Misty a Casey jsou jediní dva exitující potomci hřebce Flegg´s Moon Rivera, který již není plemeníkem.
 

Vergeland Big Jetta 

Jetta je špičková klisna KMSH/RMH , která byla do Čech importována z USA, kde se se svými majiteli věnovala disciplíně extreme trail. V našem chovu ji máme v pronájmu od roku 2015. Její zbarvení je "silver black", má mírný, přátelský, ale temperamentní charakter a je to tvrdý pracant.Jetta je vyššího a ušlechtilejšího rámce, má vynikající mimochod.  
 
  

Bohemian Amigo

Amigo je jediný valach plemene Kentucky Mountain Saddle Horse , který je na našem ranči.
Je mu pět let , je velmi hravý a rychlý. Vyjížďku na Amigovi si užije každý, kdo si chce vyzkoušet šikovnost mimochodníka v obtížném terénu a kdo má rád spíše živější, citlivé  a pohotové koně.


 

                                                    Jak odchováváme hříbata

Různí chovatelé koní mají různé metody odchovu hříbat. Rozhodně nechceme nikoho přesvědčovat, že náš způsob je ten jediný správný a nejlepší .Naše zkušenosti nás dovedly k tomu, že věříme, že podobně jako u dítěte, tak i u koně velmi záleží na tom, jak se narodí, s čím přijde v prvních údobích života do styku a v jakém se vyvíjí prostředí. Nejen geny, ale i všechny tyhle faktory ovlivní, jaký kůň v budoucnu bude. Ve chvíli, kdy s koněm začne pracovat člověk, tak se přidá ještě tento velmi důležitý faktor- jaký je to člověk a jakým způsobem s koněm pracuje.To všechno dohromady určí, zda bude kůň např. neurotický, lekavý, agresivní, nebo naopak vyrovnaný, důvěřivý, přátelský, pracovitý atd a v neposlední řadě zda bude fyzicky zdravý. Dle naší zkušenosti je pro psychické
i fyzické zdraví hříbat nejlepší, když přichází na svět v co nejvíce přirozeném prostředí, tzn na pastvině ve stádě koní, kteří jsou na sebe dobře zvyklí. Vyhýbáme se porodům v boxech, pokud to není nezbytně nutné. Při porodu v boxu je většinou klisna izolovaná od ostatních koní a může být nervózní z toho, že je sama ve stísněném prostoru. I když je na box možná zvyklá, tak ve chvíli, kdy přijdou porodní bolesti, se může mít potřebu chodit, hrabat, měnit polohy a v boxe se může cítit příliš stísněně.V boxe je také větší nebezpečí že v důsledku omezeného prostoru může hříbě po narození spadnout pod matku a ona na něj může nechtěně šlápnout. Dalším důvodem, proč se vyhýbáme porodům v boxech, je vyšší riziko onemocnění ochromou u hříbat narozených v boxech, kde je větší nebezpečí zanesení infekce ze znečištěné  podestýlky. Naše klisny tedy rodí na dostatečně prostorných pastvinách, v menších stádech ostatních přátelských klisen. Vybíráme vždy klisny, které spolu dobře vychází. Pastviny, kde rodí, jsou členité a terén je dost rozmanitý na to, aby si každá klisna mohla pro porod vybrat takové místo, jaké ji vyhovuje, což je docela individuální. Některé rodí raději v lesíku či na jeho okraji ,  některé na otevřeném prostranství. Jak se blíží porod, klisnu sledujeme, ale snažíme se příliš ji neobtěžovat neustálou pozorností a sondováním "kdy už to bude". Do samotných porodů nijak nezasahujeme, pokud to nevyžaduje zdravotní stav klisny nebo hříběte. U každého hříběte, kde to situace umožňuje, se šetrným způsobem pokusíme o tzv. "imprinting"- napojení na člověka ihned po porodu. Stačí hříbátko na chvíli "obejmout", hladit, zkrátk
a pomazlit, při té příležitosti ho zkontrolovat, zda je v pořádku a ošetřit  a pak ho přenechat matce. Ono si bude člověka dobře pamatovat a bude k němu cítit důvěru.S takovým koněm se potom mnohem lépe a snáze pracuje, protože bere člověka jako samozřejmost a nebojí se ho. Hříbata u nás dále vyrůstají na pastvinách ve stádě. Většinou je jich několik podobného věku a velmi jim svědčí vzájemná interakce. Dospělí koně přeci jen nejsou tak hraví a hříbata se s nim tolik nevydovádí, jako spolu navzájem. Když vyrůstá kůň se svými vrstevníky, podněcují ho k intenzivnějšímu pohybu, což je vynikající pro jeho zdraví a kondici, ke  společnému zvědavému zkoumání prostředí a ke hrám, kterými se rozvíjí.A dospělí koně ve stádě jsou tu zase od toho, aby "omladinu" učili, každý svým vlastním způsobem. Je běžné, že na výchově hříbat se podílí několik tetiček, strýček valach a brzy přibude ještě otec, kterého dáváme do stáda ve chvíli, kdy všechny klisny porodily. Hříbata jsou tedy vychovávána i svým vlastním otcem.Ten je většinou trochu přísnější, než matka a tetičky, ale např. mladým hřebečkům, kterým celkem brzy začne" růst hřebínek, to prospívá. Ještě jsme se nesetkali s tím, že by hřebec Harley byl agresivní na jakékoli hříbě. Dokonce se ochotně stará i o hříbata obou pohlaví, která nejsou jeho. Když k nám přijede na připouštění klisna, která má pod sebou hříbě, s klidem je
můžeme oba nechat s plemeníkem na "připouštěcí" pastvině, protože hřebec ani cizímu hříběti neublíží. To ale rozhodně není pravidlem u všech plemeníků. Dovolíme si to jen proto, že Harleye dobře známe a víme, jak charakterní hřebec to je. Chtějí-li to zkusit majitelé jíných plemeníků, doporučuji neriskovat a postupovat velice opatrně. Pro začátek zkusit dát hřebce třeba jen do vedlejší ohrady, aby si mohl ke hříbátku čichnout, ale aby k němu nemohl. Hříbata neodstavujeme dřív, než jsou na to dostatečně připarvená ona i jejich matky. I to bývá docela individuální. Někdy je hříbě dost samostatné již v šesti měsících, jindy potřebuje delší dobu. Hřebečci se většinou dřív než klisničky začínají držet dál a dál od matky. Hříbě odstavujeme ve chvíli, kdy se chodí k matce už jen občas napít a jinak je prakticky stále se svými vrstevníky. Samotný odstav provádíme tak, že matku odvedeme a hříbě zůstane na pastvině , kde se narodilo a s koňmi, na které je zvyklé. Je to mnohem šetrnější, než odvádět hříbě od matky do neznámého stáda, což může být pro odstavené hříbě veliký stres. Po zasušení se matka může do stáda zase vrátit. Pokud hřebečkové nejsou prodáni do jednoho roku po narození, což většinou jsou, tak někdy kolem prvních narozenin jdou  do samostatného stáda mladých hřebců a valachů.Klisničky zůstávají v mateřském stádě dokud se neprodají.Pokud ve stádě klisen zůstane nějaká mladá klisna až do pohlavní dospělosti, samozřejmě je oodělena od plemenného hřebce- otce. To je model, který se dost podobá přirozenému průběhu dospívání mladých divokých koní, jak se odehrává ve volné přírodě. Osvědčil se nám jako nejvíce koním vyhovující a takto odchovaní mladí koně se nám jeví jako klidní, těší se dobrému zdraví , jsou dobře socializovaní a ideálně připravení k základnímu
výcviku.Pokud na pastvinu do jejich stáda ještě navíc pravidelně chodí lidé a jsou s koňmi v přátelském kontaktu a nenásilně s nimi pracují   ( návyk na ohlávku, vodění na vodítku, zvedání nožiček, čištění, pravidelná korektura a ošetření) hříbata si na to zvyknou a nebojí se, pěkně spolupracují. Myslím si, že takový start do života je výborný základ pro budoucího spolehlivého koně-přítele člověka, ať už bude určen pro rekreační ježdění, nebo do sportu. Co se týče krmení hříbat, máme za to, že nejvíce jim prospívá, když se mohou první rok života dlouho pást na pestré pastvině. To znamená když se narodí zjara ( březen, duben) a pastvina, na které rostou, je dostatečně velká na to, aby na ní byla zelená tráva až do října. Jelikož plemeno Kentucky Mountain Saddle Horse, které chováme, je nenáročné  a skromné, nepotřebují hříbata kromě dostatečné pastvy, trvalého přístupu k senu, vodě a minerálnímu lizu žádné zvláštní další přikrmování, dokud nenastane podzim a zima.Po skončení pastevní sezóny jsou hříbata dle potřeby přikrmována řepnými řízky, které jsou snadno stravitelné.

                                         O našich hřebcích a o připouštění

Naši dva plemeníci jsou vraník Bohemian Harley a stříbrný plavák Bohemian Casey.Oba dva pocházejí z chovu paní Anji Brands a oba dva jsou certifikovaní KMSH. Barevně i typově dobře doplňují naše stádo chovných klisen. Vraník Harley je větší, atletičtější než Casey a je temperamentnější. Není nositelem silver dapple ( stříbrného) genu a proto smí připouštět všechny naše  klisny.Barevně zajímavější, o něco menší Casey je typický představitel plemene s velmi klidnou povahou a čtvercovým, hodně kompaktním rámcem. Barevně je sice zajímavější než Harley, protože stříbrný plavák je velmi ojedinělé zbarvení ve světě koní, ale smí být připuštěn jen k těm klisnám, které samy nositelkami silver dapple genu nejsou. Křížení dvou jedinců se silver dapple genem se totiž nedoporučuje, protože může způsobovat genetické vady zraku. Harley a Casey spolu nejsou příbuzní.  Jak jste již asi pochopili, usilujeme o pokud možno přirozený chov, takže i připouštění u nás probíhá pouze přirozenou plemenitbou. Připouštění umělou inseminací neprovádíme vůbec a  tzv. "připouštění z ruky", kdy klisna i hřebec jsou držení na vodítkách a přivedení k sobě jen na samotné připouštění děláme jen v ojedinělých případech, kdy klisna je pro hřebce vyloženě nebezpečná, protože extrémně kope. 
Sice by si to spolu nepochybně sami "vyříkali" a časem by kopat přestala, ale jelikož už jsme zažili, že klisna pokopala hřebce tak, že týden kulhal, snažíme se takovým situacím vyhnout.Další situace, kdy je  lepší připouštět " z ruky" je, když má klisna pod sebou malé hříbě, které hřebce nikdy nevidělo a bojí se ho. Hříbata, která jsou na hřebce zvyklá, se ho moc nevšímají a když se matka připouští, jen si stoupnou opodál a čekají, až bude po všem. :) Když je klisna extrémně agresivní, nebo bázlivá, dle mého názoru je lepší to "nelámat přes koleno" a raději ji nepřipouštět. Třeba se bude příští sezónu už cítit víc připravená. Takže když je situace klidná a klisna je ve víceméně dobrém rozpoložení (ona je ze začátku na hřebce protivná skoro každá, asi aby si nemyslel, že ji získá jen tak snadno) tak je s hřebcem na společné malé pastvině.Ta je prostorná dostatečně na to, aby se spolu mohli i proběhnout a aby mohl hřebec dle libosti předvádět své pohybové kreace a figury, kterými se snaží klisnu nadchnout. Dle našich zkušeností i klisna, která zrovna není v říji, se na společné pastvině s hřebcem brzy rozříjí. Do připouštění se snažíme spíše nezasahovat a jen sledovat, zda je vše v pořádku. V naprosté většině
případů  u nás zdravá klisna takto zabřezne hned napoprvé a není potřeba připouštění opakovat v příští říji.Věřím tomu, že k tomu přispívá i klid a dobré rozpoložení obou koní, kteří mají volnost a prostor k tomu chovat se přirozeně. Plemeníci bývají často obávaní pro svou agresivitu a celkovou nebezpečnost. Můj názor je, že hřebec není agresivní protože je hřebec, ale proto, že většinou nemá možnost chovat se přirozeně a je neustále něčím přísně omezován. Většina plemeníků je chována v izolaci a tedy v sociální deprivaci. Bez kontaktu s ostatními koňmi.Ke klisně se dostanou většinou jen na připouštění "z ruky" a potom se zase vracejí do samoty. Viděla jsem i hřebce, kteří jsou po většinu času v boxech, protože kdyby byli ve výběhu, pokoušeli by se neustále utéct někam, kde jsou koně. Jak můžeme očekávat od koně, který je takto omezovaný, že bude klidný a bezpečný, hlavně když má ještě k tomu vysokou hladinu testosteronu? Abychom omezili obvyklé problémy s hřebci, necháváme je žít pokud možno přirozeným životem. Oba naši plemeníci jsou na pastvině s klisnami
i mimo období říje. Díky tomu, pro ně klisna není nic mimořádného a tak jsou schopni účastnit se různých jezdeckých akcí či výstav, kde je vysoká koncentrace cizích klisen, aniž by je jakkoli "řešili".Často se nás lidé ptají, jak je možné, že jedeme s hřebci např. na Hubertovu jízdu v "lotu" všech možných valachů a klisen ( viz obrázek výše) , z nichž některé jsou i v říji a na našich koních skoro ani není poznat, že jsou plemeníci. Je to proto, že žijí ve stádech (každý v jiném, samozřejmě) a jsou na klisny zvyklí. Zároveň se s hřebci pravidelně a důsledně  pracuje ze země i pod sedlem, což považuji naprosto nutné k tomu, aby byli zvladatelní. Snažíme se neizolovat hřebce ani od hříbat. Vyrovnaný a charakterní hřebec, který není vystresovaný izolací od ostatních koní, se k hříbatům chová mírumilovně. Samozřejmě popisuji, jak to chodí v našem chovu.Je možné, že u jiných hřebců by nebylo bezpečné nechávat je s hříbaty a tak to nechci podsouvat jako všeobecnou radu.Je to jen systém, který nám se osvědčil s plemenem, které chováme a které je samo o sobě neagresivní. Začlenění hřebců do stáda preferujeme ze dvou důvodů. Zaprvé pro to,  že naši hřebci jsou pak spokojení , klidní a tudíž bezpeční  a dokonce se pak více koncentrují na práci a na výkon, co se po nich che a za druhé  proto, že jsou přínosem pro hříbata , na jejichž výchově se podílejí. Fungují ve stádě dokonce i jako vytrvalí a pozorní "strážci", kteří přiběhnou okamžitě prověřit kohokoli neznámého, co považují za  vetřelce a to s takovou razancí, že náhodný  kolemjdoucí si svou návštěvu koňského výběhu rád rozmyslí.To může být prospěšné, když se do ohrady zatoulají např. psi, kteří rádi prohání malá hříbata, nebo turisté, kteří (většinou  v dobrém úmyslu) koně krmí leckdy nebezpečnými věcmi.

     
                                                          Výchova a výcvik koní u nás

Jak jsem již uvedla, věříme, že výchova spolehlivého jezdeckého koně začíná už u malého hříbátka, které vyrůstá v klidném a přirozeném prostředí a je v pravidelném a nenásilném kontaktu s člověkem. Obzvlášť pokud se hříbata rodí a následně vyrůstají na rozlehlých pastvinách, považuji ze nutné, aby byla s lidmi "socializována" co nejdříve, protože pokud se tak nestane, velice
rychle "zdivočí" a už po zhruba týdnu života se nechtějí k člověku přiblížit, když se s ním důkladně neseznámila v prvních dnech života, ideálně ihned po narození. Zkušení chovatelé se shodují v tom, že je potřeba naučit hříbě nechat si nasadit ohlávku v prvních třech dnech života a já souhlasím. Jestliže se to nestihne v tomto období, je to později už jen těžší a těžší. Až do doby odstavu, která je u našich hříbat individuální, vždy s ohledem na jejich osobitý vývoj, jsou tedy hříbata takřka denně v kontaktu nejen s dospělými lidmi, ale i s dětmi, psy, příležitostně stroji, obhospodařujícími zázemí pro koně a mají možnost si na vše zvyknout. Naučí se nosit ohlávku, chodit na vodítku a v klidu snášet pravidelnou korekturu kopyt a čištění. To je podle mně vše, co potřebuje umět kůň do odstavu. Zhruba v jednom roce začínáme s koněm chodit na procházky mimo pastvinu, při kterých se seznamuje s nejrůznějšími jevy a především "strašáky", které lze venku potkat.Projíždějící auto, slepice mávající křídly, opatrné překračování větví v lese, nebo projití potůčkem či osvěžení v rybníku  může dobře posloužit ke zocelení hříběcí sebejistoty a k utužení jeho důvěry k člověku.Samozřejmě za předpokladu, že člověk, který ho provází, je za všech okolností klidný a poskytne mu pevnou psychickou oporu.Hříbě k němu začne brzy"vzhlížet" s důvěřivým respektem, jako k vůdci stáda a právě to je dobrý základ pro budoucí náročnější práci s člověkem. Při výchově a výcviku koně vycházíme z metody Parelliho  sedmi her. Např. "přátelská hra" se dá krásně použít , samozřejmě v podobě přizpůsobené věku koně, už u hříběte. Metodou sedmi Parelliho her je mladý kůň u nás připravován až do  obsednutí a také při následném výcviku pod sedlem je užíváno stále stejných principů.Tím se plynule naváže na výchovu v hříběcím věku a práci ze země coby přípravu na obsednutí. Kůň, který se učí stále stejnou metodou, ji přijímá se samozřejmostí, snadno a nenásilně, nemá v hlavě zmatek, je klidný a vyrovnaný. Proto radíme všem budoucím majitelům, kteří si od nás koupí mladého koně, aby
pokračovali v metodě, kterou se u nás kůň naučil a na kterou je zvyklý. Může být dobrým základním kamenem pro následný výcvik v jakémkoli stylu. Ať už se používá při výchově a výcviku koně jakákoli metoda, myslím si že je naprosto nutné, aby se jí držely všechny osoby, co s koněm pracují, jinak bude kůň zmatený, nebude nic dělat tak, jak se po něm chce.Na takového koně se lidé často neprávem zlobí, že "nefunguje" a přitom za to nemůže on, ale nesourodé a chaotické přístupy různých lidí k němu. Kůň je vděčný za řád a jasná pravidla, hlavně srozumitelná a spravedlivá. Za to se odvděčí tím, že se bude snažit vyhovět. Při výcviku koně tedy klademe důraz především na to, aby byl zdravým a vyrovnaným partnerem svému jezdci, aby neměl žádné zlozvyky a aby byl dobře připraven na další výcvik v libovolném stylu, jaký si jeho příští majitel zvolí. Koně,kteří absolvovali výcvik u nás, jsou vynikajícími bezpečnými  kamarády pro hobby i náročnou turistiku na koni, příjemní společníci pro celou rodinu, ale i dobrou investicí pro majtele, co se se svým koněm chce uplatnit ve sportu, např. extreme trail, nebo vytrvalost. Plemeno KMSH je známé tím, že je univerzálně využitelné, takže opravdu už pak záleží na majiteli, jaké disciplíně se se svým koněm chce věnovat. Samozřejmě je u nás kladen velký důraz na výcvik v mimochodu. KMSH se rodí s vrozeným mimochodem a při výcviku pod sedlem se učí správně ho používat s jezdcem. Někteří mimochodníci mohou mít sklon k občasnému naklusávání a různému nepříjemnému míchání chodů, nebo k nepohodlnému dvoudobému mimochodu. Výcvik je proto zaměřen i na odstranění těchto případných chyb. V neposlední řadě se věnujeme přípravě koní na certifikaci chovných klisen a hřebců a jejich zařazení do chovu.



                             Náš přístup k turistice na koních

    Často se stává, že k nám přijde jezdit člověk, který už kdysi někde jezdil, ale byla to pro něj nepříjemná zkušenost, nicméně by to chtěl zkusit znovu.Příhody, které tito lidé vypráví, jsou, jen s malými rozdíly, stále stejné: Někde si objednali vyjížďku, průvodce byl nervózní a netrpělivý, nic jim nevysvětlil a rovnou je posadil na koně, který byl také nervózní a nezvladatelný.Na vyjížďce se s nezkušeným jezdcem dal do cvalu a klienta pořádně vylekal, nebo dokonce setřásl na zem, či sním utekl zpátky do stájí, přičemž průvodce nebyl schopen zasáhnout. Jsme rádi, že takovým klientům můžeme ukázat, že vyjížďka na koni může být i příjemná zkušenost beze stresu.Takoví naši klienti jsou pak překvapení, jak"pohodové" koně u nás nacházejí a jak se jim trpělivě věnujeme.Díky tomu se zbaví svého strachu z koní.
Náš recept na krásné zážitky v sedle koně je jednoduchý.Tkví v klidném a empatickém přístupu jak ke koním, tak k lidem, se kterými pracujeme.V první řadě věříme tomu, že kůň může být klidný a bezpečný pro člověka jen pokud je sám zdravý a spokojený a nic zásadního mu nechybí a s lidmi nemá špatné zkušenosti. Proto dbáme na to, aby naši koně žili v přirozeném a harmonickém prostředí a aby měli k lidem důvěru a zároveň respekt. Na svou práci jsou odpovědně připravení vhodným výcvikem. Za důležité pokládáme také zvolit pro každého jezdce vhodného koně. Aby se to podařilo, je dobré si v rámci přípravy na vyjížďku otevřeně pohovořit o tom, jaké má jezdec zkušenosti a co vlastně očekává, co by rád zkusil a čemu by se naopak raději vyhnul. Jsou lidé, kteří uvítají jízdu v rychlejším tempu náročným terénem a naopak začátečníci, či osoby se špatnými zkušenostmi, co potřebují dodat odvahy, nic zbytečně neriskovat a napoprvé pro ně může být nejvhodnější jen projet se na koni, vedeném na vodítku anebo krokem za průvodcem. Není to rozhodně žádná ostuda.Naopak to může velmi pomoci člověku, který se po nepříjemné zkušenosti bojí vrátit se do sedla. Těžištěm vyjížděk a turistických výletů na koních, které nabízíme je jízda na koni v mimochodu v rozmanitém terénu. Plemeno, které chováme bylo vyšlechtěno pro univerzální využití, hlavně však pro pohodlné překonávání velkých vzdáleností v horách.Proto je výlet do kopcovité krajiny tím nejlepším způsobem, jak se s těmito koňmi seznámit.